Co je galvanoplastika? Jak z listu kapradiny vznikne šperk na celý život

Jak jsem se ke galvanoplastice dostala?

Jednoho dne jsem seděla u počítače a bezcílně brouzdala po internetu. Nic jsem nehledala, jen jsem tak listovala stránkami.

A najednou jsem narazila na fotku pokoveného listu.

Zamilovala jsem se na první pohled. Ten list byl naprosto nádherný. Ta struktura, žilkování a kovový lesk.

Začala jsem pátrat, co to vlastně je, jak se to dělá a jestli se to dá naučit. Měla jsem obrovskou radost, když jsem našla kurz v Brně pod vedením úžasné Mgr. Olgy Vondrákové. Přihlásila jsem se, kurz absolvovala, a hned ten den, co jsem se vrátila domů, jsem si objednala vybavení. Nemohla jsem se dočkat, až budu moct začít. A o pár dní později jsem se pustila do prvních pokusů.

Co je galvanoplastika?

V angličtině se galvanoplastice říká electroforming, možná se s tímto pojmem taky setkáte.

Výsledek mě překvapuje pokaždé. Předmět si zachová každý detail. Každou žilku, každý záhyb, každou nedokonalost. Jen je teď z kovu. Z něčeho pomíjivého se stává něco, co vydrží.

Je to trochu alchymie. A trochu věda. A hodně trpělivost.

Možná vás napadne, jestli je to totéž co běžné pokovování. Není. U galvanického pokovování jde jen o tenkou ozdobnou vrstvičku. U galvanoplastiky narůstá kov do hloubky, klidně i několik milimetrů, a vytvoří pevné kovové tělo. Právě proto z předmětu vznikne skutečný šperk, který něco vydrží, ne jen pozlátko.

Odkud galvanoplastika pochází? Trocha historie

Galvanoplastika není žádná novinka. Objevil ji už v roce 1838 německo-ruský vědec Moritz Hermann Jacobi v Petrohradě.

Začalo to vlastně náhodou. Jacobi zkoumal galvanické články a do měděné lázně vložil rytou měděnou desku. Když pak nanesenou vrstvu sundal, zjistil, že přesně okopírovala každý detail rytiny. Ze zájmu o elektřinu se zrodila úplně nová technika. Za svůj objev prý dostal od cara Mikuláše I. odměnu 25 tisíc rublů.

Brzy se ukázalo, k čemu všemu se hodí. V 19. století se galvanoplasticky odlévaly sochy v životní velikosti a vyráběly přesné tiskové formy. Později podle stejného principu vznikaly i matrice na vinylové desky a CD. Z laboratorní zajímavosti se stala technika, která slouží umění i průmyslu dodnes.

A mě fascinuje, že tu samou techniku, kterou se kdysi odlévaly sochy, dnes můžu používat na pokovení jediného křehkého lístku.

Proč pokovuji přírodniny?

Z lásky k přírodě, detailům a ruční tvorbě. Vždycky mě fascinovalo, jak dokonalý může být obyčejný list, květ, kapradina nebo třeba větvička či kůra. Každá žilka, okraj i nepravidelnost má svůj vlastní příběh.

A když jsem objevila způsob, jak tuto křehkou krásu zachovat a proměnit ji v autorský šperk, který bude možné nosit každý den, věděla jsem, že je to, co chci dělat. Dva listy nikdy nejsou úplně stejné, každý kousek je originál, někdy jak tvarem listu, tak konečným pokovením.

Netvořím podle přesné formy ani šablony, vycházím z toho, co vytvořila příroda, a snažím se její práci citlivě dokončit.

Co jsem už všechno pokovovala

Nejraději sahám po kapradinách. Jsou jemné, mají krásnou strukturu a pod mědí vypadají majestátně. Stejně krásné jsou hortenzie, jejich drobné kvítky se pokryjí kovem a vypadají, jako by byly vylité ze zlata. Velmi elegantně působí i list ginkgo biloba, díky svému vějířovitému tvaru.

Nádherný výsledek dává i břečťan. A teď pracuji na něčem, co mě moc baví, pokovuji tři oříšky. Malé, kulaté, pohádkové. Říkám si, že tohle je dárek pro Popelku. Nebo pro kohokoli, kdo má rád věci s příběhem. Třeba vás takový šperk cvrnkne přes nos. 😊

V nabídce mám také pokovenou samaru, eukalyptus a list vinné révy. V plánu mám ještě borůvčí a čeká mě orchidej, až přijde ten správný čas vložit ji do lázně.

A co pokovit nejde? Příliš měkké nebo vodnaté materiály se v lázni rozpadají. Velmi husté nebo mastné povrchy zase nechytají vodivý nátěr. Ale i to patří k experimentování.

Jak pokovování přírodnin probíhá krok za krokem?

Každý pokovený šperk projde několika fázemi. Žádná z nich se nedá uspěchat.

1. Výběr a příprava přírodniny

Přírodninu nejdřív správně usuším. Musí být úplně zbavená vlhkosti, jinak v lázni pustí vodu a výsledek bude špatný. Listy lisuji, jemnější materiály suším pomaleji.

2. Vodivý nátěr

Na vysušenou přírodninu nanesu speciální vodivý lak nebo grafit. Tento krok je klíčový. Bez vodivosti se kov nemá čeho chytit. Nátěr musí být rovnoměrný, v každém záhybu, v každé žilce.

3. Elektrolytická lázeň

Připravený materiál se zavěsí do lázně. Na jedné straně je kov, na druhé přírodnina. Elektrickým proudem se ionty kovu postupně přesouvají na její povrch a usazují se vrstva po vrstvě.

4. Čas v lázni

A teď přichází čekání.

je dobře nachystaná? je nastavený správný proud? nestane se něco nečekaného?

Menší šperky nechávám v lázni přes noc. Větší kusy celý den. Někdy i déle. Spěch tady nemá místo.

5. Dokončení a povrchová úprava

Po vyjmutí z lázně šperk vyleštím, patinuji, dobarvím podle inspirace a nakonec nanesu ochranný lak. Podle přání zákazníka se povrch dá i přepokovit mosazí, stříbrem či zlatem.

Co mě na galvanoplastice nejvíc fascinuje

Miluji, že při této technice zůstane zachovaná struktura. Ta přírodní nádhera.

Kapradina je pořád kapradina. Hortenzie je pořád hortenzie. Kov ji nepohltí, jen ji obleče do měděného kabátku. A vy ji najednou můžete nosit na krku. Dotýkat se jí. Mít ji při sobě každý den.

To mě uchvacuje nejvíc. Něco, co mělo být pomíjivé, zůstane zachované. Trvale. Neztratí tvar, nezvadne. Je to taková tichá připomínka boží nádhery.

Výsledek není vždy dokonalý. Někdy se kus nepovede. Proud není ideální, nátěr nedrží, přírodnina se v lázni chová jinak, než čekám. A někdy právě tato nedokonalost vytvoří něco jedinečného. Trhlinku. Nepravidelnou texturu. Originál, který už nikdo nezopakuje.

Jak o pokovený šperk pečovat?

Pokovené šperky jsou odolnější, než by se zdálo. Ale pár věcí jim přece jen vadí.

Co jim neprospívá:

• Přímý kontakt s vodou, parfémy a krémy, které urychlují oxidaci
• Skladování ve vlhku nebo na přímém slunci
• Drhnutí a abrazivní čištění, které poškodí povrch

Jak je opečovávat:

• Sundejte je před koupelí, před sportem, před vařením
• Ukládejte je do suché krabičky nebo sáčku
• Měděný povrch se přirozeně patinuje, a to je normální a krásné. Když budete chtít lesk zpátky, jemně ho přeleštěte hadříkem.

Každý pokovený šperk z mé dílny dostane spolu s balením kartičku s instrukcemi, takže se nemusíte ničeho bát.

Často kladené otázky o galvanoplastice

Jak dlouho trvá výroba pokoveného šperku?
Záleží na velikosti. Menší šperky jsou v lázni přes noc, větší celý den nebo i déle. Celkem od přípravy po dokončení počítejte se dvěma až čtyřmi dny.

Kolik vrstev kovu se nanáší?
Záleží na požadované tloušťce a materiálu. Standardně se nanáší několik vrstev. Základ z mědi, a pak případně další kov podle přání.

Kdo galvanoplastiku vynalezl?
Techniku objevil v roce 1838 vědec Moritz Hermann Jacobi v Petrohradě. Původně sloužila k výrobě přesných tiskových forem a kovových soch, dnes se používá i v umění a šperkařství.

Jaký je rozdíl mezi galvanoplastikou a běžným pokovováním?
Při běžném galvanickém pokovování vzniká jen tenká ozdobná vrstva. U galvanoplastiky narůstá kov do hloubky, někdy i několik milimetrů, a vytvoří pevné kovové tělo. Proto z přírodniny vznikne odolný šperk.

Dá se pokovit jakýkoliv přírodní materiál?
Ne každý materiál se hodí. Nejlépe fungují suché přírodniny, jako listy, kapradiny, semena, šišky nebo oříšky. Příliš měkké nebo vodnaté části se v lázni rozpadají.

Je galvanoplastika šetrná k životnímu prostředí?
Elektrolytické lázně je potřeba likvidovat odborně. Nepatří do odpadu ani do kanalizace. Při správném zacházení a zodpovědné likvidaci je dopad minimální.

Kde se galvanoplastice naučit?
V Čechách tuto techniku vyučuje například paní Olga Vondráková z Nature in Drop, která ji u nás prakticky zavedla. Já sama jsem absolvovala kurz právě u ní a s nadšením ho doporučuji.

Pokud vás galvanoplastika zaujala a rádi byste viděli, jak takové šperky vypadají naživo, zvu vás do mé galerie pokovených šperků. Každý kousek vzniká ručně v mé dílně v Brně a nese v sobě příběh přírodniny, ze které vznikl.